Je to výhra, nebo problém pro malé značky?

Ještě před několika lety nebylo samozřejmé najít boty s dostatkem prostoru pro prsty, flexibilní podrážkou a tvarem, který respektuje přirozenou podobu chodidla.

Mnoho menších barefoot značek muselo nejen zákazníkům, ale často i samotným výrobcům vysvětlovat, proč potřebují jiná kopyta, jinou konstrukci nebo jiný typ podešve. Zároveň ukazovaly, že funkční bota nemusí být úzká, tuhá a výrazně vyztužená.

Dnes se situace mění. Prvky, které si lidé dříve spojovali především s barefoot obuví, se stále častěji objevují i u známých značek z běžných obchodů. Širší špička, lehčí konstrukce nebo flexibilnější podrážka se postupně dostávají do mainstreamu.

Pro zákazníky je větší výběr a dostupnost dobrou zprávou. S cenou je to ale složitější. Některé mainstreamové modely jsou výrazně levnější, jiné se cenově přibližují specializované barefoot obuvi. Samotné místo výroby přitom ještě neříká, kolik bude bota stát ani jak kvalitně bude zpracovaná.

A právě tady začíná zajímavější část.

Co to znamená pro značky, které barefoot trh pomáhaly budovat?

Za vznikem barefoot bot nestojí jen nápad rozšířit špičku. Vývoj může zahrnovat vlastní kopyta, podešve, hledání vhodných materiálů, prototypy, testování i řešení, která se nakonec neosvědčí.

Ne každý model uspěje napoprvé a ne každý prototyp se dostane do sériové výroby. I tyto náklady však někdo musí nést. Pro menší výrobce s omezeným rozpočtem a menšími sériemi mohou představovat značnou zátěž.

Mnohé specializované značky zároveň vysvětlovaly, proč má smysl nechat chodidlu více prostoru a umožnit mu přirozený pohyb, místo aby jej bota za všech okolností pevně vedla a podpírala.

Nevytvářely tedy jen boty. Pomáhaly měnit představu o tom, jak může obuv vypadat a fungovat.

V historii moderní minimalistické obuvi mají své místo například Softstar, Vivobarefoot, Vibram FiveFingers, Feelmax, Xero Shoes, Freet nebo Joe Nimble. Jejich příběhy se však liší: někde šlo od počátku o minimalistické boty, jinde o novou řadu nebo směr v rámci již existující firmy.

Širší nabídku následně spoluutvářely značky jako Ahinsa, Wildling, Baby Bare, SHAPEN, Be Lenka, Peerko, Aylla, Saguaro, Splay, PaperKrane, Magical Shoes, Zeazoo, Mukishoes, Sole Runner, Lems nebo Tadeevo. Minimalistické sandály zastupují například Luna Sandals, Unshoes, Bedrock a Shamma. Další podobu barefoot nabídky představují městské sneakers značek, jako je Barebarics.

Jde o orientační příklady různých cest, nikoliv o úplný seznam nebo pořadí podle stáří. Ani mezi specializovanými značkami navíc nenajdeme jediný společný tvar, tloušťku podrážky nebo konstrukční přístup.

Tradiční výrobci, kteří rozšířili nabídku o barefoot

Ne všechny firmy vstupovaly do barefoot světa jako úplní nováčci v obuvnictví.

Některé už měly zkušenosti s klasickou obuví, zavedené dodavatele, výrobní postupy a někdy i vlastní výrobní zázemí. Na nové požadavky zákazníků reagovaly postupným rozšířením nabídky.

Vedle klasických bot tak začaly nabízet barefoot kolekce, různé šířky nebo takzvané kompromisní modely. Ty kombinují některé barefoot prvky s běžnou konstrukcí, například větší prostor pro prsty se silnější podrážkou.

Do této skupiny můžeme zařadit například Bundgaard, FARE, Froddo, Beda, Jonap, Protetika, Bisgaard, Koel, D.D.Step nebo Merrell s jeho minimalistickou řadou.

Nejde přitom o stejný vývoj u všech značek. Některé přidaly samostatnou kolekci, jiné se na barefoot postupně zaměřily výrazněji.

Tato cesta ukazuje, že zkušenosti z klasického obuvnictví a barefoot přístup nemusí stát proti sobě. Důležité je, jak se promítnou do konkrétního výrobku.

Barefoot prvky v širším mainstreamu

Další skupinu tvoří značky, které zákazníci znají především z běžné módy, sportu nebo outdooru. V jejich nabídce se dnes objevují také barefoot nebo přirozeněji tvarované modely. Patří sem například Next, Reebok, Reima, Lurchi, Trollkids, H&M či Decathlon a postupně se přidávají další.

Neznamená to, že všechny vstoupily do segmentu současně nebo že jejich modely mají stejné vlastnosti. Hranice mezi tradičním výrobcem a mainstreamovou značkou navíc není ostrá. Toto rozdělení pomáhá popsat různé cesty na trh, nikoliv sestavit žebříček kvality.

Velké firmy mohou mít výhodu vyšších výrobních objemů, širší distribuční sítě a silnější vyjednávací pozice. To, co je pro malou značku nákladné nebo obtížně dostupné, tak pro ně může být snazší realizovat.

Změnily se i možnosti výroby

Některé barefoot značky začínaly s místními výrobci nebo ve vlastní dílně. Jiné hledaly vhodné partnery v zahraničí. Najít někoho, kdo byl ochotný pracovat s neobvyklým kopytem nebo vyvíjet jinou konstrukci, však nemuselo být snadné.

Dnes se barefoot boty vyrábějí v různých částech světa. Pro evropské značky jsou důležité například Portugalsko a Španělsko se svým obuvnickým zázemím. Výrobu ale zajišťují také asijské továrny, včetně velkých provozů s rozsáhlými kapacitami a nabídkou technických materiálů.

Možnosti konkrétní továrny závisí na jejím vybavení, zkušenostech, dodavatelích a požadavcích zadavatele. Rozdělení na evropskou a asijskou výrobu samo o sobě nestačí k posouzení kvality, pracovních podmínek ani kontroly materiálů.

Nabízí se ale otázka: Nestala se výroba barefoot obuvi dostupnější také díky tomu, že dřívější výrobci a vývojáři už část cesty prošlapali?

Je to úspěch barefoot světa?

V určitém smyslu ano.

Pokud více bot poskytuje prstům prostor a lépe respektuje tvar chodidla, myšlenky původně spojované s úzkým segmentem získávají širší dosah.

Specializované značky, jejich zákazníci i lidé věnující se osvětě k této změně mohli významně přispět. Není snadné určit, jak velký podíl má kdo, ale přirozenější tvar obuvi už zjevně nemusí být pouze okrajovým tématem.

Pro zákazníka přitom nemusí být nejdůležitější, kdo přišel první. Rozhodující je, zda mu konkrétní bota vyhovuje.

S větším výběrem přichází cenový tlak

Pro menší výrobce může být rozšíření nabídky zároveň náročné.

Značka vyrábějící v malých sériích může mít jiné náklady na pár než firma zadávající velké objednávky. Konečnou cenu však ovlivňují také materiály, vývoj, doprava, distribuce, marketing a marže.

Zákazník pak může vedle sebe vidět specializovanou barefoot botu a na pohled podobný model velké značky za podstatně nižší cenu. Čistě ilustračně může být rozdíl 20, 30 nebo 50 procent. Nejde o obecné cenové srovnání: u jiných modelů bude rozdíl menší, žádný nebo opačný.

Otázka je přesto pochopitelná: Proč bych měl platit více?

Za co zákazník skutečně připlácí?

Širší bota ještě nemusí být barefoot

Šířka špičky je důležitá, ale představuje jen jednu část konstrukce.

Bota může mít dostatek prostoru pro prsty a zároveň:

• tuhou nebo málo flexibilní podrážku,
• výrazný výškový rozdíl mezi patou a přední částí chodidla, tedy drop,
• silné tlumení,
• stélku s výraznou podporou klenby nebo zvýšením paty,
• pevné výztuhy omezující pohyb.

Ani samotné označení „barefoot“ nenahradí posouzení konkrétního modelu. Stejně tak pohled z boku nemusí spolehlivě odhalit skutečný drop, protože vnější okraj podešve nemusí odpovídat poloze chodidla uvnitř.

A nakonec záleží na samotné noze. Ani bota splňující běžné barefoot parametry nemusí sedět každému. Rozhoduje délka, šířka, tvar prstů, nárt, pata i účel použití.

Jaká bude další role specializovaných značek?

Pro část zákazníků bude důležitá také evropská nebo místní výroba. Ani ta však sama o sobě nenahrazuje ostatní hlediska.

Výhra, nebo problém? Možná obojí

Pokud se jednou dostaneme do bodu, kdy bude přirozený tvar chodidla běžnou součástí navrhování obuvi, bude to obrovský posun. Neznamená to, že se všechny boty stanou barefoot. Pro řadu lidí by ale mohlo být snazší najít obuv, která jim poskytne dostatek prostoru a dobře sedne.

Jen by byla škoda, kdyby při tom zmizely značky, které tuto změnu pomáhaly roky vytvářet.

Pro zákazníka je větší výběr dobrá zpráva. Zároveň má smysl nezapomínat na to, kdo pomáhal prošlapávat cestu, po které dnes přicházejí další. Za rozvojem barefoot obuvi stojí také roky vývoje, zkoušení a hledání řešení, která nebyla vždy jednoduchá ani úspěšná.

Při výběru bot ale každý z nás zohledňuje vlastní rozpočet, potřeby a to, jak mu konkrétní model sedí. Uznání práce menších výrobců a volba dostupnější obuvi se přitom nemusí vylučovat. Stejně tak velikost značky ani cena samy o sobě nerozhodují o kvalitě.

Je tedy vstup velkých značek výhrou barefoot směru, nebo začátkem náročnějšího období pro menší výrobce? Možná opravdu obojí.

Pokud velké značky pomohou dostat přirozeněji tvarovanou obuv k většímu počtu lidí, může to být pro celý trh pozitivní. Otázkou zůstává, zda vedle nich zůstane dostatek prostoru také pro menší a specializované výrobce, kteří dál rozvíjejí střihy, zkoušejí materiály a hledají řešení pro různé typy chodidel.

Kam se bude obouvání posouvat dál, ovlivňují výrobci, prodejci i my zákazníci. Tím, na co se ptáme, co od bot očekáváme a co si v rámci svých možností vybíráme, dáváme najevo, na čem nám záleží.

Jakou budoucnost obouvání chceme svým výběrem podpořit?